„Testování je neobyčejně tvůrčí a intelektuálně náročná úloha.“
– citace z knihy „The Art of Software Testing“ [G. Myers a kol., 2004]

Testeři jsou až na konci vývojového řetězce.
Toto rozhodně není pravda, tester se podílí na vývoji softwaru již od samotného návrhu. Zapojit testery až „na konci“ může naopak ohrozit kvalitu. Testeři dokáži „otestovat“ už samotný návrh, poukazovat na možné chyby, nebo rizika. A je také potřeba zdůraznit, že testeři potřebují stejně času jako vývojáři. Analyzovat požadavky, hledat mezery v zadání, napsat, naplánovat a exekuovat testy.

Neúspěšní programátoři se stávají testery.
Jsou případy kdy se z programátora stane tester, ale také z testera programátor. Tester rozhodně využije schopnost psát obsáhlé selecty v databázi, kódit, rozumět programovacím jazykům, pro automatizované testy umět psát v programovacích jazycích jako jsou Java a Python…
Dle mého názoru se jedná o rovnocenné pozice.

Tester = „klikač“
Nehezké a nesprávné označení testerů, kteří testují frontend (uživatelské rozhraní).
Náhodně klikat a klikat s přesně naplánovaným testem, vědět krok za krokem co je potřeba a znát očekávaný výsledek, je velký rozdíl.
Uživatelsky zaměřený tester, dokáže (většinou) chybu zreprodukovat a popsat postup, jak k chybě došel, to se při náhodném klikání většinou nestane. 🙂

Testeři zdržují dodávku 
I přesto, že testeři začínají svojí práci stejně brzy jako vývojáři, tak musíme počkat do chvíle kdy je vše vyvinuto, nasazeno a „zapadá“ to do sebe. Pak potřebuje otestovat, že se opravdu ještě něco někde nepokazilo a vše běží jak má. A jelikož žádný software není bez chyby, tak následuje reportování chyb, jejich oprava a pak retestování těchto chyb. Může to působit dojmem, že se projekt zdržuje. Lze takové situaci předejít „lepším“ plánováním. Zahrnovat do plánu i čas na opravy chyb, retestování a akceptaci. Zkracováním času na dodávku a přehnaná očekávání vždy trpí kvalita.

A to nejsou všechny mýty a nepravdy… 🙂