Občas se mě někdo zeptá proč dělám obor který dělám a začnu přemýšlet.
Kromě mého přirozeného talentu věci rozbíjet (i když nechci a vážně potřebuji aby něco fungovalo) také kromě toho že účty se sami nezaplatí v testování nalézám i takový smysl dalo by se říct.

Budu mluvit jako klasická modelka – mám pocit, že tím pomáhám světu / aplikacím být lepší, zlepšovat uživatelský zážitek uživatelům a snižovat momenty kdy se s něčím rozčilují.

Mému mladšímu bratrovi jsem například vysvětlovala svojí práci jako doktor softwaru 😀
Když jste doktor a odcházíte z nemocnice (práce) a před vámi zkolabuje pacient (server, backend, aplikace, whatever) tak to nepřekročíte, ale zůstanete a budete se tomu věnovat. (Tady se asi budeme někteří rozcházet.)
Zároveň by se o testingu dalo mluvit i jako o takovém očkování, aby byl software lepší silnější a zdravější.

Ikigai – popisuje myšlenku 4 oblastí, které by měli být kvalitní, aby byl člověk v práci spokojený.

Finance a zabezpečení je naprosto jasná potřeba, možná někdo zná Maslowovu pyramidu potřeb, která se učí ve škole. Pyramida popisuje lidské potřeby od nejnižších fyziologických až po nejvyšší potřeby seberealizace.

Má ta práce smysl? Má smysl zametat listí proti proudu větru? Samozřejmě asi nemůžeme každý nesobecky pomáhat chudým v zemích třetího světa. Ale zajistit, aby trvalé příkazy odešli včas a nezpůsobili někomu finanční potíže, to pro klid mé duše docela stačí 😀

Dobře pomáháte chudým, máte za to šestimístný plat, ale sakra to horko se nedá vydržet, lidi vás štvou a přemýšlíte, že než aby jste to dělali o sekundu navíc raději budete jíst rohlíky – „láska“ k práci musí být.

Být v tom dobrý (nebo se alespoň snažit) je zpravidla předpoklad proto, aby jste byli zaměstnaní, takže netřeba vysvětlovat.

Velmi velmi nadneseně pokud jsou oblasti naplněné máte „dream job“.
Představy o „dream jobu“ jsou samozřejmě různé, někomu vyhovuje práce nenáročná na mozkovou aktivitu, někomu je smysl ukradený, hlavně mít tučné konto. (Někdo píše blok o testingu, aby jednou mohl v důchodu mít útulek s kočkama a uživil to.)

Ikigai mi dává smysl, proto tuto myšlenku sdílím.
Zároveň občas zabřednu do filozofických debat s kolegy testery a řeším i jejich motivaci, práce je různorodá, je to výzva, většinou jsme likvidátoři a baví nás něco rozbíjet, je to i finančně slušně ohodnocené, člověk je u nových inovací, práce je kreativní a to snižuje výskyt stařecké demence a to se vyplatí!

Takovému výsledku, ale předchází i porodní bolesti, v podobě přesčasů, frustrace z nemožnosti nasimulovat chybu, s nespokojeností, že ne všechny chyby se opraví, s akceptací, že software jde do produkce i s chybami, stresem že release se blíží, se vztekem, že máte klacky pod nohama jako je nefunkční prostředí, nedostatek nástrojů, v případě mobilního testování shánění mobilů po celé budově, s nespokojeností se sebou že nemáte napsané testy tak jak byste chtěli, nebo je nemáte vůbec a občas máte ponorku z kolegů i ze šéfa.

Ale kvůli tomuto ↓↓↓ to za to stojí!

Umělkyně, která dokáže přenést na papír to, co já mám v hlavě Barbora Martinková.