Pohodlně se usaďte, uvařte si kávu nebo čaj, tento článek bude delší.

Testing United 2019, akce na kterou jsem se těšila od chvíle kdy jsem si koupila lístek. 10 měsíců jsem čekala a dočkala se. Přitom to uteklo tak rychle. A už si chci kupovat lístek na další rok.
Začneme od začátku.

Co to je Testing United
Testing United je mezinárodní konference. Minulý rok se konala v Bratislavě, letos ve Vídni a příští rok bude v Praze. Jak z názvu vyplývá je to konference zaměřená na testing. Probíhá v angličtině a za organizací stojí KRONE Consulting.

Proč jsem tam jela?
Už si nepamatuji jak jsem se o konferenci dozvěděla. Rozhodla jsem se poprvé udělat vyšší investici do svého vzdělávání a byla jsem zpočátku nejistá, jestli jsem dobře investovala, postupně jsem byla více a více přesvědčená, že litovat nebudu a nelitovala jsem. 🙂 Mojí motivací bylo dozvědět se aktuální trendy, zlepšit si angličtinu, trochu cestovat a namotivovat se tak, jak to jde jen na akcích takového rozměru. A protože se mi později povedlo vyhrát v soutěži od KRONE další lístek, který jsem věnovala kamarádce, nejela jsem sama. 🙂

Program
Nebudu vypisovat všechny speakery a jejich témata, jsou k nalezení na webu testing united a je to popsané mnohem lépe, než jak bych to dokázala popsat já. Vzhledem k tomu, že někdy byly zároveň i 2 přednášky, tak jsem musela podstupovat i těžkou volbu, co za téma si zvolím.

Den 1.
Snídaně – nejen na snídani se podávali skvěle vypadající pokrmy, které jsem si kvůli rovnátkům nemohla dopřát, ale káva byla perfektní. Kam se člověk podíval všude usměvavé tváře, opravdu krásné prostředí. Příjemná atmosféra byla všude kolem. Celá konference se konala v prostorách Expedithalle Wien.

Budíček – Tak by se dala označit první přednáška The Future of Technology and How It Will Impact Test, kterou přednášel James Whittaker. Jeho způsob přednesu a vystupování by na někoho působil komicky, hlasitý přednes, energická gesta, pódium bylo jeho a i když na mě jeho nadměrné používání slova „sh*t“ působilo ze začátku nepříjemně, pak jsem si uvědomila, že k němu to prostě sedí. Koneckonců na panelové diskuzi měl i triko s perfektním nápisem „Do epic sh*t“. Nicméně James velmi dobře shrnul historii vývoje počítačů a testingu. Vnukl mi myšlenku, že kvalita se dá zlepšovat mnoha způsoby, třeba usnadněním reportování bugů od uživatelů, jeho slova „uživatelé jsou lepší než testeři“ je opravdu zajímavé. (Musíme trochu spolknout naši testerskou hrdost a pýchu a přiznat si, že na tom něco je.)
A co je tedy budoucnost technologie? IoT a interakce s prostředím kolem nás. Komunikace strojů mezi sebou je lepší než komunikace mezi lidmi samotnými. Uvedl to na krásném příkladu komunikace řidičů (zpravidla sprostými gesty) a komunikací chytrých aut mezi sebou.

Spotify model nemůže fungovat všude. Pro mě klíčová informace, kterou řekl Ewald Roodenrijs v jeho přednášce Implement Continuous Testing in an organization. Konečně to řekl někdo nahlas, Spotify model nemůže fungovat v místech kde není jen jedna aplikace jako například v bankách (a to se tak moc některé banky snaží tímto modelem řídit).
Proč ten kontinuální testing ve firmách ne a ne fungovat? Nedostatečné komunikace – ne nemyslím tím Slack, MS Teams, Skype, emaily, meetingy, statusy, a hromada dalších informačních kanálů – ale nedostatečná EFEKTIVNÍ komunikace. Nepředávání informací – přestaňme se konečně vymlouvat, že na to není čas, až ten jeden člověk který má jako jediný důležitou znalost odejde, tak to bude stát mnohem více času. Nedostatečná automatizace (to je téma na velmi dlouho samo o sobě). Lidé nechtějí změnu – přiznejme si to, je to prostě tak, je to v naší DNA ať už více či méně.
Jak to udělat aby to fungovalo? Beze změn to nepůjde a lidé jsou ti, kteří to dokáží uskutečnit. Změnit mindset a fungování nestačí jen u IT oddělení ale i u těch, kteří nám vytvářejí zadání. Vývojáři s vyšší znalostí co testing obsahuje jsou ochotnější být více flexibilní a jsou více nakloněni ke změnám. Pravidelný feedback, kolektivní participace, povědomí a podpora jsou klíčové aspekty. A nezapomenout na to, že to bude trvat, bude to drahé a nebude to přes noc.

Stoupněte si a začněte tancovat – tak začíná třetí přednáška Being Mortal in the age of Artificial Intelligence od Raj Subrameyer. Hned moje první poznámka, která někomu asi přijde jasná a očividná byla „AI is a PART of computer science field“ tedy že umělá inteligence je součástí IT a ne něčím co je bokem. Očividné, že? Pro moje šuplíčky v mozku, které třídí informace však velmi užitečné. Věděli jste, že umělá inteligence u jednoho výzkumu dokázala rozeznat Alzheimerovu chorobu již 6 let před vypuknutím na základě skenů mozku? Skvělé, že? A věděli jste, že umělá inteligence rozeznává osoby s černou pletí jako opice? To už není tak skvělé. Myslíte, že je chyba v umělé inteligenci? Kdepak – chyba je v tom, jaká data jí poskytneme, ze kterých se bude učit, data musí být tak moc rozsáhlá a tak moc variabilní, aby se toto nestávalo. Pořád to jen stroj, algoritmus, a my testeři, jsme velmi důležití a ovlivňujeme, jaký výsledek tohoto učícího procesu bude. Myšlenka, kterou si odnáším, je že umělá inteligence by mohla sledovat chování uživatelů v produkčním prostředí a jejich akce a chování později opakovat a tím testovat. Ovšem narážíme na poněkud omezující GDPR. Zároveň si pak musím vygooglit společnost DeepMind, která se oblastí umělé inteligence zabývá. A když budeme pravidelně provádět výzkumy bezpečnosti AI, tak nevytvoříme Skynet. 🙂

Roman Nagy a jeho Artificial Intelligence in Autonomous Driving: Chances and Challenges byl pro mě ohlédnutím za knihou, kterou jsem letos četla – Elon Musk. Nebudu lhát, nejsem řidič, auta od sebe rozeznám podle barvy a nemám nejmenší tušení jak fungují. Přesto mě tahle přednáška velmi bavila. Z pohledu testera – auta stranou, jde o čidla, senzory a zpracovávání dat, že se to děje ve stroji na kolech je vedlejší. 🙂 Důležitá věc, kterou jsem nevěděla, že veškeré to „učení se“ a vyhodnocování dat neprobíhá v autě samotném, ale v cloudu. Co dělá z normálního auta autonomní – kamera, lidar tj.laser (nebojte není škodlivý pro zvířata) a radar. Autopilot funguje na základě detekování objektů, detekování volného místa, propojení informací, interpretace těchto informací, předpoklad, plánování trajektorie a kontrola. Opět byl kladen velký důraz na to, jakými daty tyto učící mechanismy krmíme, jen na základě kvalitních dat budeme mít kvalitní samo-rozhodovací algoritmus. Což mi připomíná i hezký příklad, který Roman uvedl – umělá inteligence měla vyhodnotit zda na obrázku je husky, nebo vlk. Zjistilo se, že u jasného huskyho vyhodnotila označení vlk – a jak to vzniklo? Všechny obrázky s vlky měli v pozadí sníh a tedy místo rozeznávače vlka od psa, vznikla detekce sněhu. Což opět naznačuje, že chyba byla ve vstupních datech.

Nahrazení testingu sledováním dat je téma, o kterém jsem přemýšlela na jednom ze svých projektů, proto jsem se rozhodla zajít na Dana Aonofriesei a její Enhance and/or replace Testing with Monitoring, Data Analysis and Anomaly detection. Příjemný úvod Dana začala tím, že nás přiměla k protažení ramen, krku a hlavy – musím uznat, že jsem to ocenila. 🙂 Odnesla jsem si zajímavou myšlenku, že E2E test nemusí být na proveden celý na jedné úrovni testování. Například vytvoření účtu lze přes API, na to naváže GUI test nějakou akcí, jako je třeba vytvoření komentáře na webové stránce a účet se následně smaže opět přes API, tudíž test po sobě i „uklidí“. Líbí se mi to propojení a i to, že data jsou pak sama odstraněna, protože celý tento test probíhá na produkci a nikdo si nechce zaplňovat produkční databázi. Také mi tím hezky připomněla pyramidu a „zmrzlinu“ automatizovaného testování. Díky její přednášce si asi budu teď na projektech občas klást otázku – „A nešlo by místo testování na produkci jen sledovat uživatele a vyhodnocovat anomálie?“ Protože nakonec proč ne.

Kolik máte denně notifikací na mobilním telefonu? Úvodní otázka od dvojice Lan Xia a Shelley Lambert na jejich přednášce Dealing with Verification Data Overload. Zamyslela jsem se a když jsem došla k čísle kolem 100, trochu jsem se vyděsila. Přiznám se, že vzhledem k odpolední únavě jsou už poznámky poněkud kratší, i tak mě zaujala myšlenka, že výstupy z neúspěšných automatizovaných testů se pro usnadnění detekce příčiny dají kategorizovat, filtrovat a porovnávat. Poprvé jsem slyšela o porovnávání buildů mezi sebou na bázi zdrojového kódu. Také se mi líbí nápad ukládat si vstupní a výstupní data neúspěšných testů. Idea, která mi přijde v praxi už poněkud těžší na exekuci, je ohodnotit bodově testy, jak jsou důležité / přínosné / prioritní apod. Což napomůže indikaci, zda se takovému neprošlému testu věnovat prioritněji.

Jak se testuje metro? Taky mě tato otázka zajímala a proto jsem byla velmi překvapená jak nám to Greet Burkels vysvětlila na jejím tématu Multi-industry testing of new Amsterdam line. Co testera kvalifikuje k tomu testovat „cokoliv“? Nejvíce ze všeho ten náš zvědavý mindset. Neměla jsem tušení, že výstavba Amsterdamského metra by se dala trochu přirovnat k pražskému tunelu Blanka. Hromada času a stále nebylo hotové, komplikace, velké finanční náklady. Demografie je zajímavý prvek, který Greet využila například při odhalení, že nemůže být 1 eskalátor v oblasti, kde je více starších lidí. Z mojí zkušenosti mi to připomíná, že pro starší osoby musí být tlačítka a text v mobilních aplikacích dobře čitelný a rozměrný. Tato přednáška i když byla poslední, byla velmi příjemným zakončením prvního dne.

Social event – ehm zde snad jen uvedu, že skončil v baru, nedaleko našeho apartmánu, vymýšlením testerského „desatera“ ve stylu „Nezabiješ vývojáře svého“ nebo „Build bez testu nenasadíš“. (Což musím definitivně v budoucnu rozvést). Než to ale takto dopadlo, panovala v prostorách konference opravdu uvolněná a příjemná atmosféra a musím podotknout, že KRONE umí vybírat catering!

 

Den 2.
První přednáška…mi bohužel utekla, vstávání bylo po 3 hodinách spánku velmi těžké a budu moc doufat, že bude pak k dohledání na youtube.
Mimochodem Testing United má některé přednášky z roku 2018 na youtube – zde.

Ingo Philipp speaker, kterého si pamatuji z videa „Rediscovering Exploratory Testing“ měl letos téma AI in Software Testing: Will a Bot Steal Your Spot? Což je otázka, kterou zaznamenávám poslední dobou (pár let) poměrně často. Můj vlastní názor – NE. Přišli snad zemědělci o práci při výrobě pluhu? Také ne, někdo to musí vyrobit, starat se o to a opravovat. Stejné to bude i v testingu, naše práce se změní, ale o pracovní místa logicky nepřijdeme. Ingo měl téma zaměřené na AI a porozumění tomu, proč se o tom tak mluví. Velmi jsem s jeho myšlenkami sympatizovala. Avšak určitě si jeho přednášku, pokud bude na videu ráda znovu pustím. Oproti prvnímu dni moje poznámky už nejsou na 6 stránek, ale jen na 1 a půl. 🙁 Únava byla veliká.

Další přednášku jsem úplně nevychytala, šla jsem do sálu č.2 na téma, které jsem si myslela, že mě bude zajímat, bohužel se tak nestalo a po 10 minutách jsem se přesunula do hlavního sálu, kde mluvil Abian Blome na téma Fuzzing industrial devices: Implementing feedback driven fuzzing tests in an embedded world. Taky jsem neměla tušení co název znamená. Ve zbývajících minutách jsem se dozvěděla, že testování hardwaru opravdu není jednoduché a hlavně není zábavné. Přiznám se, že v jedné firmě byl projekt testování hardwarového alarmového systému a myslela jsem si o tom, jak to musí být super zábavné. I když pro mě bylo téma více technické a specifické, odnesla jsem si důležitou poznámku „Přehled s hezkými grafy prodává produkt“. Což mi připomnělo několik testovacích nástrojů, které mají spousty možností a jsou velmi užitečné, ale protože nevypadají „hezky“, nejsou tak populární. Je to tak, prostě hezké grafíčky, koláčky apod. prodávají.

Neměla jsem ponětí, co si vyberu z dalších 2 možností přednášek a tak jsem s kamarádkou zůstala v hlavním sále na Learn from a famous detective duo to improve your testing skills od dvojice Geoffrey v.d. Tas a Marta Woźniak-Semeniuk. Zaujal mě název, protože to testing občas připomíná, detektivní práci. Hned zpočátku nám předvedli jak moc se naše mysl nechá zmást jedním optickým klamem. Tím hned podtrhli jednu z myšlenek – nesoudit, nevyvozovat, ale jen sledovat co vidíme. Přiznám se, že občas se mi to při práci stane, že popíšu chybu tak jako kdybych měla tušení, co jí způsobilo. Což já přeci nemohu s jistotou vědět. Musím klást větší důraz na popisování toho co vidím, ne toho co si myslím. Pustili nám i skvělé video, které velmi vystihlo jednu z myšlenek, kterou nám chtěli předat. Test Your Awareness : Whodunnit?

K posledním speakerovi si dovolím malý příběh. První den konference o jedné z přestávek se k nám s kamarádkou přidala velmi milá paní. Dali jsme se do řeči, působila na mě velmi moudře. Jelikož stoly byly v takové výšce, že většinou nebylo vidět na jmenovku, netušila jsem kdo to je. Povídali jsme si o tom proč jsme na konferenci, i o našich myšlenkách ohledně mluvení na konferencích. Velmi mě potěšila, že jeden z mých názorů a postojů je podle ní velmi skromný. Byla mi sympatická od první chvíle. Po tom co se oddělila od našeho stolu mi kamarádka prozradila, že jsme právě mluvily s Karen N Johnson, která měla téma poslední přednášky What We Bring Across Industries. Občas nemusí být někdo postaven na pódium, aby na vás udělal dobrý dojem, stačí jen přestávka na kávu a povídání u stolečku. 🙂
Po tomto zážitku jsem se na její přednášku neskutečně těšila. Kladu na sebe někdy zbytečně velké nároky a nejen já ale i někteří lidé kolem mě si pokládají otázku, co se mám učit? Teď se poptává test automatizace, ale než se to naučím, přijde machine learning, co třeba security, nebo performance testing… apod. Taky se za to „trestám“, že nedržím dobu s aktuálními požadavky společností. Když Karen na svojí prezentaci řekla – „Chcete mě najmout, kvůli tomu co umím, nebo kvůli tomu co vím z jiné společnosti?“ Rozsvítilo se mi. Nemusím přeci umět to co někdo chce a poptává. Chci umět to co mě baví, být v tom nejlepší a to pak prodávat. Udržovat tempo měněním svých schopností je nereálné. Hrozně se mi ulevilo.
Karen nám hned na začátku dala úkol. Měli jsme 4 minuty na to psát, co nás napadne. Ona sama jednou takhle začala psát 100 věcí, které zná a umí, až jí došlo, že díky tomu co se vše naučila by vlastně dokázala rozjet vlastní podnikání. Naše profese, schopnosti a dovednosti nejsou přeci jen o zkratkách testovacích nástrojů, programovacích jazyků a postupů. Schopnost rozhodovat, argumentovat, být pečlivý i to jsou naše dovednosti. Karen na pohovorech pokládá otázku „Proč by jste mě najali?“. Nemá to působit jako namyšlenost, ale jako reálná zpětná vazba. Předávám její zprávu dál a napište si 100 věcí o svojí kariéře, budete překvapeni. 🙂

Končíme
Tak a je to tu. Oficiální ukončení konference. V průběhu dvou dní, bylo možné se ve fotokoutku zvěčňovat a podílet se tak na logu Testing United tvořené z malých foteček, každého kdo přišel. Zároveň probíhalo vícero soutěží ať už o nejlepší fotky, nebo kvízové a tipovací soutěže v aplikaci Testing United. Ano, mají svojí aplikaci! To jsem málem zapomněla pochválit, neuvěřitelně skvělá věc, mít aplikaci a v ní svojí vstupenku, soutěže, program, speakery, možnost pokládat jim otázky… Povedla se.
Ohledně soutěží – přála jsem si lístek na další ročník konference (stejně asi tak 500 dalších lidí). Jelikož se mi letos povedlo pár vstupenek a soutěží vyhrát, moji kolegové a kamarádi v oboru si ze mě dělali srandu, že musíme zůstat do samotného konce, co kdybych náhodou zase něco vyhrála hahaha….
Měli pravdu – nevyhrála jsem sice lístek, ale když při vyhlašování vítěze ceny 20% slevy na školení od Tesena řekli moje jméno, spadla mi čelist skoro na zem. Mám radost. Konference se povedla od první až do poslední minuty.

Co dál
Někteří speakeři mají vydané knihy, určitě si budu dělat průzkum co napsali. Na konferenci jsem kromě několika nabídek práce (což mě vždycky potěší) dostala i několik kontaktů. Seznámila jsem se se skvělými lidmi. Určitě si zajistím lístek na další ročník. Tentokrát to nebude daleko. 🙂 Sepíšu si svůj seznam 100 věcí, abych konečně našla, kam se chci profilovat a nepodléhala požadavkům zvenčí.
A nechám v sobě rezonovat pocity, zážitky a informace, za celé 2 dny. 🙂