Jak se software vytváří?
Existuje několik postupů při vývoji softwaru.

Nejznámější z nich:
Model Velkého třesku
Model „Programuj a opravuj“
Model Vodopádu
Spirálový model

Model Velkého třesku
Jak už název napovídá, zjednodušeně řečeno se dají dohromady velké finanční prostředky, lidské zdroje a spousta energie a vznikne software.
O jeho kvalitě, ale můžeme poměrně pochybovat. Testování se do takového modelu prakticky nedostane.
Při takovém vývoji je skoro nemožné se vracet a chyby opravovat, při nejlepším se aspoň chyby odhalí, sepíšou a předají zákazníkovi.
Neumím si představit, kdy by takový model dával smysl, leda v malé „garážovce“. 🙂

Model „Programuj a opravuj“
Takový model začíná hrubou představou o tom jak by výsledný produkt měl vypadat. Jedná se o opakující se cyklus programování, testování a opravování chyb.
V určitém okamžiku dojde k rozhodnutí, že je čas skončit a výsledek odevzdat.
V tomto modelu se nesetkáte s obsáhlou dokumentací, nebo přesným plánováním. Z pohledu otestovatelnosti se jedná o komplikace, protože vývojáři mohou produkovat
jednu verzi za druhou, tester tedy nikdy nebude schopný projít všechny testy po každé nové verzi softwaru.
Pro malé projekty, které po odevzdání končí je toto poměrně často využívaný model.

Model Vodopádu
V ideálním světě je tento model význačný přesnou specifikací, velmi propracovaným plánováním a disciplinovaným přístupem všech členů týmů.
Jednotlivé části, jakoby „přetékají“, ale nepřekrývají se.

I přesto, že se zdá omezující má obrovskou výhodu vše je velice pečlivě popsáno v dokumentaci / specifikaci. Když tedy dojde na řadu testovací tým má k dispozici výborné podklady.
V dnešní rychlé době, kdy se mění potřeby trhu ze dne na den, tento model nedokáže dostatečně rychle reagovat na změny.

Spirálový model
Základní myšlenkou tohoto modelu je to, že na začátku procesu nedokážeme přesně specifikovat požadavky, začneme tedy s malou definicí toho nejdůležitějšího.
Vyzkoušíme vyvinout „něco“ podle stručného zadání, předvedeme zákazníkovi, vyžádáme si připomínky, zapracujeme a znovu se vrátíme za zákazníkem.
Takto se proces opakuje dokud není hotovo. Z pohledu testingu je z těchto čtyř modelů můj nejoblíbenější. Testing je součástí hned od začátku, může výsledek ovlivňovat.
Testeři nikde nesedí a nečekají až jim přistane práce na stole (vodopád), jejich role je podstatná oproti Velkému třesku a zároveň má prvky „Programuj a opravuj“.

Závěrem je potřeba dodat, že neexistuje jeden univerzální nejlepší přístup jak software vytvářet.
Každý tým, projekt, odvětví má vlastní potřeby a prostředky se kterými může pracovat.
Existuje spousta kombinací, toto jsou nejznámější modely a i když projekt vybere nevhodný přístup, úkolem testera je uplatnit svoje dovednosti jak nejlépe umí. 🙂